Formační materiály pro společenství mládeže, které vycházejí z  promluv papeže Františka během Světového dne mládeže v  Rio de Janeiro. Zpracovala Sekce pro mládež ČBK. Ke stažení v pdf.


1. slova Františka

„Drazí mladí, důvěřujme Kristu a  svěřme se mu, neboť On nikdy nikoho nezklame! Pouze v Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, nalezneme spásu a vykoupení. S ním zlo, utrpení a smrt nemají poslední slovo, protože On nám dává naději a život.“
(po křížové cestě)

Mladí účastníci SDM „pocházejí z různých kontinentů, hovoří rozdílnými jazyky, jsou nositeli nejrůznějších kultur, a přesto v Kristu nalézají odpověď na své nejvyšší a společné touhy. Mohou u něho utišit hlad po průzračné pravdě a ryzí lásce, které by je přes veškerou jejich rozdílnost sjednotily. 

Kristus jim poskytuje prostor. Ví totiž, že není nic silnějšího, než energie vyzařující ze srdcí mladých lidí, které si podmanilo jeho přátelství. Kristus mladým lidem důvěřuje a svěřuje jim budoucnost svého vlastního poslání: ´Jděte, získávejte učedníky´; jděte za hranice lidských možností a utvářejte bratrský svět. Také mladí lidé však Kristu důvěřují – s ním nemají strach riskovat svůj jediný život, neboť vědí,
že je nečeká zklamání.“
(první slova v Brazílii)

„Kolik jen těžkostí je v životě každého, v našem lidu, v našich společnostech! Jakkoli velkými se však mohou zdát, Bůh nikdy nedopustí, aby nás pohltily. Tváří v tvář sklíčenosti, která může nastat v životě toho, kdo pracuje na evangelizaci, nebo toho, kdo se snaží žít víru jako otec a matka rodiny, říkám jasně: Mějte vždycky v srdci jistotu, že Bůh jde spolu s vámi a ani na okamžik vás neopouští! Nikdy neztrácejme naději! Nikdy ji ve svém srdci nezhášejme! Drak, zlo je v našich dějinách, ale není tím, kdo je silnější. Silnější je Bůh a Bůh je naše naděje!

Kdo je mužem či ženou naděje, oné velké naděje, kterou nám dává víra, ten ví, že i uprostřed těžkostí Bůh jedná a překvapuje nás. Bůh pro nás chystá vždycky něco lepšího. Žádá však od nás, abychom se nechali překvapovat jeho láskou a přijímali tato jeho překvapení. Důvěřujme Bohu!“ (Aparecida)

2. Písmo

Mt 5,1-12

„Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.

Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. Tak přece pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.“

3. Metodika

Posaďte se a jeden přečte slova papeže, nad kterými se budeme dále zamýšlet.

Témata k zamyšlení (společnému i osobnímu)

  • Kým je pro mě Ježíš?
  • Jaké jsou moje touhy, jakých oblastí života se týkají, k čemu směřují? Mluvím o nich s Ježíšem? Jakou konkrétní Ježíšovu odpověď na mé tužby jsem dostal/a.
  • Jaké těžkosti teď aktuálně prožívám (ve vztazích, v rodině, škole, ve vztahu k Bohu, v přijetí sebe, atd.)? Jak na ně reaguji? Kdy a u koho hledám útočiště, útěchu, pomoc?
  • Jsem člověkem naděje? Jak získávám naději? Jak se má naděje projevuje?
  • Jak a čím mě Ježíš překvapil? Mám překvapení rád/a, a dávám Bohu i lidem šanci mě překvapit nebo usiluji o to „mít všechno v ruce“?

Návrh společné aktivity

myšlenka k rozvinutí

Láska není jen nějaké slovo, cit, charakteristika, doplněk. Má své konkrétní projevy, je vynalézavá, neúnavná, umí se obětovat a vyvolává odpověď. Láska, která se uskutečňuje v prostoru přátelství, není „jednosměrkou“. Je to komunikace, která probíhá oběma směry – každý účastník tohoto dialogu je zároveň vysílačem i příjemcem. Úžasné je, že láska, ačkoliv se dává, tak jí neubývá, ale množí se
a obohacuje nejen ty, kteří ji sdílejí, ale i jejich okolí. Prostor přátelství je potřeba udržovat bez bariér, protože by měly rušivý efekt.

pomůcky

3 ks balícího papíru (velikost úměrně počtu účastníků), fixy

průběh

Budeme pracovat formou brainstormingu. Na každé zamyšlení si dáme 3-4 min., po té, co všichni dopíší, jeden přečte všechny zápisy nahlas, teprve potom postoupíme k dalšímu.

  1. zamyšlení – Jak konkrétně mě Ježíš miluje? V  čem vnímám jeho lásku? Na baličák napíšeme „Ježíš mě miluje“ a k tomu mohou všichni dopisovat to, na co při zamyšlení příjdou.
  2. zamyšlení – Jak konkrétně miluji já Ježíše? Jak tuto svou lásku projevuji? Na druhý baličák napíšeme „Já miluji Ježíše“ a opět všichni píší své myšlenky.
  3. zamyšlení – Co může překážet, narušovat či bořit most lásky mezi mnou a Ježíšem? Co zabraňuje lásku od Krista přijímat a odpovídat na ni svojí láskou? Na třetí baličák napíšeme např. „Překážky“ a postupujeme jako u předchozích.

Zastavíme se potom nad „překážkami“. Zkusíme o  nich mluvit a  společně je rozdělit do tří kategorií, podle toho, jakou pozornost od nás tato „kalamita“ vyžaduje.

BDĚLOST – vznikají z nepozornosti, omylu, nejsou až tak závažné, ale přesto je to pro nás upozornění, abychom je nenechali přerůst v něco většího nebo z množství maličkostí nevznikl vážný problém.

POHOTOVOST – jsou důsledkem našich slabostí, zlozvyků, nepo- řádku, laxnosti, atd. Podemílají a oslabují naše rozhodnutí, pozornost a úsilí. Nesmíme je brát na lehkou váhu, protože jsou vážnou výstrahou před kalamitou, a tak bychom měli rychle zapracovat na jejich odstraňování. Můžeme si v tom navzájem pomoci modlitbou.

OHROŽENÍ – jsou důsledkem našeho přikývnutí na zlo, ať už při nějakém zkratu či úletu nebo v horším případě při vědomém a promyšleném rozhodnutí. Vážně narušují až znemožňují dialog lásky, ničí přátelství. Vyžadují okamžitá opatření! V první řadě nezůstat sám, obrátit se na Krista a s důvěrou prosit o záchranu. Je dobré požádat o pomoc kněze (svátost smíření, rozhovor), přátele ze společenství (modlitba), atd.

Každý ať si ve chvíli ticha pojmenuje (sám pro sebe), která překážka mu nejvíce brání a co s ní bude dělat.

Náměty na další konkrétní úkoly pro život

  • Udělejte si společně „pomocníka“ pro chvíle těžkostí, chvíle, kdy se cítíte sami, ztracení, nemilovaní, vzdálení: sestavte si společně seznam odkazů na úryvky Bible, které k vám v takových chvílích promlouvají, pomáhají vám, připomínají lásku Boha k  člověku a vedou vás k naději a důvěře Bohu.
  • Každé ráno „pošli SMS“ svému příteli Ježíšovi – třeba mu řekni, že ho máš rád/a, že mu přeješ krásný den a hodně radosti, že před sebou máš příjemné i těžké věci, tak ať na tebe myslí a drží ti palce, a že se těšíš na chvíli, kterou budete mít jen pro sebe a řeknete si „jak bylo“.

Myšlenkové shrnutí

  • Ježíš je nejvěrnější přítel, který nikdy nezklame - neodvrátí se ode mne v žádné situaci, ale je vždy se mnou. Zaslouží si moji důvěru.
  • Ježíš touží po mém dobru, zná mé otázky a  touhy, trpělivě mě doprovází v  mých hledáních a  chce nasytit můj hlad po pravdě a ryzí lásce.
  • Ježíš, který se mnou nese všechny těžkosti a  bolesti života, je silnější než jakékoliv zlo a  nedopustí, aby mě utrpení pohltilo a zbavilo naděje. On sám jedná i uprostřed těžkostí a překvapuje svou láskou.

4. Modlitba

Cílem této modlitby je uvědomit si Boží přítomnost a zájem o mě. Je vhodné sedět v kruhu.

Píseň

Moderátor vede mladé ke ztišení a vnímání své osoby. Může pomoci, pokud účastníci zavřou oči a  moderátor přednáší modlitbu, v  níž děkujeme za to, co běžně přehlížíme, ale přitom je to Božím darem. Po každém výroku je třeba nechat chvíli ticha na doznění.

Díky, Pane, za mé tělo.
Díky, Pane, za můj dech.
Díky za tep mého srdce.
Za mé oči.
Za mou tvář.
Za mé uši.
Za mé ruce.
Za mé nohy.
Díky za schopnost pohybu.
Za ústa.
Za vlasy.
Zde je možné přidávat další poděkování týkající se člověka.

Nyní je možné, aby účastníci sedící či stojící v kruhu položili pravou ruku na rameno svého souseda (pravá ruka je ta, která žehná) a kromě toho, že budou vnímat následující modlitbu vzhledem k sobě, mohou se k ní připojit i s prosbou, aby můj soused po pravici také zakoušel Boží přátelství a blízkost.

Bože, tys stvořil člověka a chceš, abych i já žil. Ty sis mě zamiloval, neustále na mne myslíš, děkuji, že jsem pro Tebe krásný, krásná, že se mnou dýcháš, žes chtěl, abych měl(a) právě barvu očí a vlasů, kterou mám; že mě vidíš krásného(ou) tak, jak jsem vyrostl, že se raduješ spolu se mnou, když očima vidím, co je krásné, když naslouchám přírodě i  druhým… Skrze Ježíšovo slovo mě už nenazýváš služebníkem,
ale přítelem (srov. J 15, 15), povolal jsi mne osobně, mým jménem a skrze proroka Izaiáše říkáš: „Jsi můj, má,… jsi v mých očích drahý a vzácný!“ (srov. Iz 43, 1.4a)
Nyní volejme k tomu, který nás povolal k životu, jak nás Ježíš naučil: 

Otče náš…

Závěrečná píseň.