Formační materiály pro společenství mládeže, které vycházejí z  promluv papeže Františka během Světového dne mládeže v  Rio de Janeiro. Zpracovala Sekce pro mládež ČBK. Ke stažení v pdf.


1. slova Františka

„Všichni známe podobenství, v němž Ježíš vypráví o rozsévači, který vyšel na pole rozsévat. Zrnem je Boží slovo zasévané do našich srdcí. Když přijímáme Boží slovo, pak jsme polem víry! Dovolte prosím, aby Kristus a jeho slovo vstoupili do vašeho života, nechte k sobě vstoupit zrno Božího slova, nechte je vzklíčit a růst. Bůh koná všechno, ale vy jej nechte jednat, dovolte, aby ve vás působil takovýto růst. Myslím, že si můžeme poctivě položit otázku: Jakou půdou jsme nebo chceme být? 

Někdy jsme možná jako cesta: nasloucháme Pánu, ale nic to v našem životě nezmění, protože se necháváme ohlupovat mnoha povrchními signály, jimž nasloucháme. 

Jindy jsme jako kamenitá půda: s nadšením přijmeme Ježíše, ale jsme nestálí a kvůli těžkostem nemáme odvahu jít proti proudu. Anebo jsme jako trnitá půda: věci kolem či negativní vášně v nás dusí Pánova slova. 

Zvykl jsem si ve svém srdci hrát dvojí roli? Vypadat dobře před Bohem a zároveň před ďáblem? Chci přijmout Ježíšovo zrno a současně zalévat trní a plevel, které rostou v mém nitru?
Dnes jsem si ale jist, že zrno může padnout do dobré půdy. Někdo možná řekne: ´Ne, Otče, já nejsem dobrou půdou, jsem hrozný, jsem plný kamení, trní...´ Ano, může tomu tak být na povrchu, ale uvolni kousíček dobré půdy a nechej tam padnout zrno a uvidíš, že vyklíčí. Vím, že chcete být křesťany doopravdy a nikoli křesťany jen na částečný úvazek, křesťany part-time, nikoli ´škrobenými´ křesťany se zdviženým nosem, křesťany na pohled, nýbrž chcete být autentickými křesťany.

Řekněte Ježíši: Pohleď Ježíši na kamení, trní, plevel, ale pohleď i na tento malý kousek půdy, kterou nabízím, aby přijala zrno. Nechte vstoupit Ježíšovo zrno mlčky. Nechte je růst a Bůh se o ně postará.“
(vigilie)

2. Písmo

Mt 13,1-10.18-23

„Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: ´Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A  jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v  zemi hluboko,
ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a  přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši k slyšení, slyš! 

Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o Božím království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to,
co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s  radostí přijímá, ale nemá v  sobě kořen a  je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u  toho, kdo slovo slyší a  chápe, takže přináší užitek; a  vydá
jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.´“ 

3. Metodika

Posaďte se a jeden přečte slova papeže, nad kterými se budeme dále zamýšlet.

Témata k zamyšlení (společnému i osobnímu)

  • Jaké místo má Boží slovo v  mém životě? Čtu Bibli a  rozjímám nad ní pravidelně, nahodile nebo vůbec? Snažím se získat nějaké vědomosti o Bibli, které by mi pomohli lépe porozumět?
  • Boží slovo nás vede k chůzi „proti proudu“. Vyprošuji si k tomu odvahu? Jsem ochotný se změnit? Mám trpělivost sám se sebou a vytrvalost ve stálém znovuzačínání? Nevzdávám se snadno?
  • Co dělám pro upevnění své víry? Jak o ni pečuji? Snažím se v ní také vzdělávat? 
  • Jsem autentickým křesťanem nebo jen křesťanem na pohled, křesťanem jen někdy? V které oblasti mého života ještě Boží slovo nevyklíčilo? Kde hraji jinou roli, kde platí jiná pravidla?

Návrh společné aktivity

myšlenka k rozvinutí

Téma se nabízí jako reflexe života jednotlivce, ale i  společenství. Jakou půdou, jakým polem je naše společenství? Jaké setbě se na něm daří? Co nad čím vítězí, která „rostlina“ dominuje, chrání, ohrožuje, v jakém místě roste, jak je stará, jaké má kořeny, z čeho roste? Jakým dojmem působí naše pole na venek? Je krásné, upravené, přinášející úrodu nebo je spíše úhorem, který nikoho nepřitáhne, nenasytí. Kdo a jak o něho pečuje?

pomůcky: čtvrtky či papíry alespoň formátu A3 (lze nahradit baličákem nebo
tuhou obálkou časopisu), staré noviny a  časopisy s  obrázky, nůžky, lepidla, fi xy, případně voskovky (není nutné). Vše přiměřeně počtu účastníků aktivity.

průběh

  • Nejprve bude zamyslet se každý sám za sebe, nad „polem mého života“. Tímto polem je myšlený současný život ve všech jeho projevech. Patří sem moje myšlenky, slova, mé jednání a chování doma, ve škole, mezi kamarády, ve farnosti, v partnerském vztahu nebo naopak tam, kde mě nikdo nezná. To jsou políčka, „záhonky“, do kterých Bůh zasévá své slovo a touží, aby mohlo růst a přineslo co největší užitek mě samému, ale také mému okolí, celému světu.
    Jak toto moje pole vypadá? Co všechno na něm vyrůstá? Pro jaká semínka je půdou úrodnou? Které „rostlinky“ převažují – jsou k užitku nebo ke škodě? Jak o toto pole pečuji? Co by potřebovalo (zalít, zkypřit, vytrhat plevel, změnit poměr množství jednotlivých rostlinek, vyhnat „krtka“, apod.)? Jak o něj chci nadále pečovat? Co bych měl udělat jako první krok?
  • Výsledek svého přemýšlení každý znázorní koláží. Kreativitě se meze nekladou, ale nejde v  první řadě o  „umělecké dílo“, ale o vyjádření a dokreslení vnímané reality. Při tvorbě koláže dbáme na pořádek (při lepení podložit novinami, uklidit ústřižky, apod.) 
  • Každý potom odprezentuje svůj výtvor ostatním, včetně návrhu další péče. Míra otevřenosti, reálného či symbolického vyjádření je samozřejmě věcí svobody každého!

Náměty na konkrétní úkol pro život

  • Připravte si předem lístky s odkazy na úryvky z Písma (ty které více znáte, máte rádi,...), a potom si každý jeden z nich vylosujte. Potom se k němu každý den (např. až do příštího setkání) vracejte, pročítejte si ho a zkuste konkretizovat pro osobní život. 
  • Nachystejte si na některé další setkání společné Lectio Divina (modlitbu Božím slovem). Pokud si nevíte rady, požádejte o pomoc kněze, nebo si najděte návod třeba na www.vira.cz 

Myšlenkové shrnutí

  • Když přijímáme Boží slovo, jsme polem víry. Bůh zasévá své slovo
    do našich srdcí jako zrno do půdy, aby vzklíčilo, rostlo a přineslo
    plody. Buďme dobrou půdou!
  • Nenechme se zastavit strachem z vlastní slabosti – darujme Bohu alespoň kousíček té dobré půdy, která v nás je a Bůh se postará.
  • Nejsme herci mnoha rolí nebo křesťany na částečný úvazek. Bůh nás volá, abychom byli autentickými křesťany.

4. Modlitba

V této modlitbě chceme vyjádřit ochotu být dobrým prostředím pro růst Božího slova v nás.

Pomůcky: větší nádoba s kvalitní půdou, kornouty z papíru popř. malé květináčky (co nejmenší se dají pořídit, zrnka nebo semínka (tolik, kolik je účastníků). Nádoba s půdou je uprostřed modlících se, každý má svůj kornout nebo malý květináč.

Píseň

Moderátor přednese úvodní modlitbu. Pak předkládá výzvy k odřeknutí se toho, jak býváme nekvalitní „půdou“.

Pane, chceme, aby náš život měl smysl, abys v  něm měl své místo, abychom zakoušeli tvou dobrotu a mohli ji předávat lidem kolem nás. Nechceme, aby naše nitro bylo jako cesta, kamenitá půda nebo trní, kde není prostor pro život. Sami nemůžeme obstát, ale přijmi naši ochotu a pomoz nám odstranit z našeho nitra vše, co je překážkou pro růst tvého království.

Nechci být jako cesta – nechci se spokojit s povrchností, podlehnout otupělosti, lenosti, nezájmu… Chvíle tiché osobní modlitby. 

Nechci být jako kamenitá půda – nechci být chvíli nadšený a chvíli jako bez víry, nestálý, nespolehlivý, nevytrvalý; nechci tě zapírat jen proto, že nemám odvahu, jen proto, že nevěřících spolužáků je víc, jen proto, že o tobě málo vím…Chvíle tiché osobní modlitby.

Nechci být jako půda s  trním – nechci, aby ve mně vládly postoje a  hodnoty plynoucí z  toho, že nekriticky přijímám hodnoty mediálního světa, internetu, vášní místo abych hledal smysl u tebe, v tvém slově… Chvíle tiché osobní modlitby.

Nechci hrát dvojí roli – nechci v sobě kromě tvého slova pěstovat i trní, nechci hrát dvojí hru – s tebou i s ďáblem, nechci žít dvojí život – jiný mezi křesťany a jiný ve společnosti… Chvíle tiché osobní modlitby.

Píseň

Pozornost se soustředí na nádobu s půdou. Moderátor pronáší modlitbu:

Pane, zřekli jsme se postojů, které ti v našich životech brání jednat. Pomáhej nám, abychom byli jako úrodná půda, ve které je dostatek živin a vláhy, ve které je množství organismů, které my ani nevidíme, ale ty je znáš a dáváš jim půdu, aby mohli žít. Chceme být jako půda, kterou moudrý člověk chce mít na své zahrádce, na svém poli; jako půda, v níž má semeno dobré podmínky pro vzklíčení, v níž rostlina
zapouští kořeny, z nichž čerpá sílu, aby byla přínosem. Chceme být jako půda, ve které rostou rostliny užitečné nejen pro technické využití, ale také pro utišení hladu a proto, aby byly ozdobou a zkrášlovaly svět.

Kéž i náš život poskytuje podmínky pro růst tolika dobrých věcí. 

Každý z účastníků si nyní nabere do svého kornoutu (květináče) zeminu. Když jsou všichni na svých místech, na znamení toho, že Boží oslovení je i pro ně, moderátor obchází jednotlivé účastníky a předává jim semínko se slovy: „Semenem je Boží slovo.“ (Lk 8, 11b) Účastníci toto zrnko vloží do půdy. Kornout (květináč) se zeminou
a semínkem si po skončení odnesou domů.

Na závěr se pomodlíme: MŮJ OTČE, ODEVZDÁVÁM SE TI...
(Charles de Foucauld)

Můj Otče, odevzdávám se ti, učiň se mnou, co se ti zalíbí. Ať se mnou učiníš cokoliv, děkuji ti za to. Jsem připraven na všechno, všechno přijímám. Nepřeji si nic jiného, než aby se tvoje vůle vyplnila na mne, na všech tvých tvorech, můj Bože. Odevzdávám svou duši do tvých rukou. Dávám ti ji, můj Bože s celou láskou svého srdce, protože tě miluji a protože je potřebou mé lásky dát se, odevzdat se do tvých
rukou bez míry - s nekonečnou důvěrou, protože jsi můj Otec.

Píseň