Formační materiály pro společenství mládeže, které vycházejí z  promluv papeže Františka během Světového dne mládeže v  Rio de Janeiro. Zpracovala Sekce pro mládež ČBK. Ke stažení v pdf.


1. slova Františka

„Někdo by si mohl pomyslet: ´Nemám žádnou speciální přípravu. Jak mohu hlásat evangelium?´ Drahý příteli, tvůj strach se moc neliší od toho, jaký strach měl Jeremiáš, když byl povolán Bohem, aby se stal prorokem: ´Ach, Pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý.´ Bůh vám říká to, co řekl  Jeremiášovi: ´Neboj se…, neboť já jsem s tebou, abych tě vysvobodil´ (Jer 1,7-8). On je s námi! 
 
´Nemějte strach!´ Jdeme-li hlásat Krista, On sám nás předchází a vede. Když posílal své učedníky na misii, slíbil: ´Já jsem s vámi po všechny dny´ (Mt 28,20). A to platí také pro nás! Ježíš nás nenechává samotné, nikdy nenechá nikoho samotného! Vždycky nás provází.
 
A dále – Ježíš neřekl: ´Jdi´, ale ´Jděte´. Jsme posláni společně. Drazí mladí, vnímejte v tomto misijním poslání přítomnost celé církve a také společenství svatých. Když čelíme výzvám společně, pak jsme silní, objevíme zdroje, které jsme neuměli najít. Ježíš nepovolal apoštoly, aby žili o samotě, povolal je, aby tvořili skupinu, společenství.“ 
(nedělní homilie)

2. Písmo

1 Kor 1,26-31
„Jen se podívejte, bratři, komu se u  vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých lidí podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. A  přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou ´něco´, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmě: `Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘´“

3. Metodika

Posaďte se a jeden přečte slova papeže, nad kterými se budeme dále zamýšlet.

Témata k zamyšlení (společnému i osobnímu)

  • Co ve mě ve vztahu k  evangelizaci vyvolává strach? Bojím se svých slabostí, neznalosti, toho, že nemám potřebné dovednosti, neumím se vyjádřit apod. Nebo se bojím ztrapnění, výsměchu, znevýhodnění kvůli přiznání se ke Kristu?
  • Jak a  skrze co si uvědomuji, že Bůh je se mnou? Je to pro mě příjemné vědomí a povzbuzení nebo také zdroj obav? Jak vnímám Boha – jako dobrého přítele nebo jako dohlížitele nebo jako... ?
  • Jsem dobrou součástí společenství a rád se podílím na jeho růstu nebo si držím odstup, jakási zadní vrátka? Jsem týmovým hráčem, záleží mi na jednotě s ostatními nebo si rád dělám věci sám a po svém? Umím ustoupit a hledat společnou cestu nebo prosazuji své názory a řešení?

Návrh společné aktivity
myšlenka k rozvinutí

Pro vytváření dobrého společenství, pro kvalitní spolupráci je důležité hledat to, co jednotlivé členy spojuje, ne to, v  čem jsou odlišní. Vyžaduje to být vnímavý jeden vůči druhému, a  to ke každému. Láskyplná pozornost jednoho k  druhému upevňuje vazby, posiluje život jednotlivců i  společenství, vytváří zázemí a  přispívá ke zdaru
společného poslání. Každý člověk je důležitý. Pokud někdo vypadne z role, není na svém místě, pocítí to i všichni ostatní. Mohou kvůli tomu „zavrávorat“, ztratit na nějakou dobu jistotu a  stabilitu, ale pokud nezačnou panikařit, ustojí takovou situaci a dokonce mohou pomoci tomu, kdo „vypadl“, vrátit se znovu na své místo. 

pomůcky
Velké klubko pevného provázku (nepřetrhne se při silnějším zatažení).

průběh

  • Posadíme se do kruhu (nejlépe cca do 10 lidí, pokud je nás více, rozdělíme se do dvou či více kruhů). Jeden z nás vezme do ruky klubko provázku, na začátku udělá smyčku, aby se mu provázek lépe držel.
  • Začneme vytvářet z provázku síť jako symbol toho, co nás spojuje. Ten kdo drží v ruce klubko si vybere někoho v kruhu, s kým má něco společné, řekne jeho jméno a  pojmenuje onu skutečnost, kterou mají společnou (např. „házím klubko Honzovi, protože oba zpíváme ve schole,...). Ten, kdo klubko chytí, uchopí provázek tak, aby byl napnutý a pokračuje stejným způsobem dál. Pokračujeme tak dlouho, dokud nacházíme to, co nás spojuje – ideální je, aby
    byl propojený každý s každým (ale pravdivě, na základě různých společných věcí – ne že se všichni propojí na základě jediné skutečnosti, např. že se společně připravovali na biřmování). Nezůstaňme také u povrchních věcí, jako např. že oba máme černé ponožky nebo vlasy na ježka. Zkusme zajít k důležitějším věcem – např. že čteme pravidelně Písmo, zastáváme lektorskou službu při liturgii, staráme se o ministranty, máme rádi modlitbu Taizé apod.
  • Když dokončíme tvorbu sítě, držíme jednou rukou pevně své úchyty provázku, opatrně vstaneme a  druhou rukou přesuneme každý svou židličku před sebe – pod síť z provázků, abychom za sebou měli volný prostor. Upravíme rozestupy tak, aby všechny provázky byly v rámci možností napnuté. Stojíme pevně na místě a zkusíme se současně opatrně „zaklonit“. Síť z provázků se napne, ale měla by všechny udržet, protože každý je držen všemi.
  • Potom určíme jednoho z  nás, který zatímco všichni budou zaklonění, držení sítí, pustí náhle všechny své úchyty. Provázky na něho napojené se povolí a vyvolá to řetězovou reakci. Celá síť se stane nestabilní, ale pokud byl spojen každý s každým, při troše snahy ostatní situaci ustojí.
  • Krátce shrňme symboliku a  převeďme ji do reálného života společenství.

Náměty na konkrétní úkol pro život

  • Rozhlédni se ve škole, jestli kolem tebe nejsou nějací další křesťané. Pokud někoho najdeš, seznam se s ním a zkuste se např. 1x týdně setkat (třeba půl hodiny před vyučováním apod.) ke společné modlitbě za spolužáky a  učitele, za sebe navzájem, abyste byli dobrými svědky Krista.
  • Nabídněte se jako společenství k pomoci při nějaké evangelizační aktivitě ve farnosti, případně buďte jejími iniciátory – např. Noc kostelů, adventní a  vánoční programy pro veřejnost, sousedské odpoledne, program pro obyvatele domovů pro seniory, farní čajovna, atd.

Shrnutí témat

  • Když Bůh člověka povolává, také ho vybavuje potřebnými schopnostmi a  hlavně slibuje svoji stálou přítomnost. On nás předchází a vede, proto nemusíme mít strach. 
  • K  misijní činnosti jsme posláni společně, jako církev včetně společenství svatých. Když tvoříme společenství, pak jsme i  v  evangelizaci silní a  objevujeme zdroje, které bychom jinak neuměli najít.

4. Modlitba

V modlitbě můžeme nacházet bezpečí a vědomí toho, že nejsme sami.

Pomůcky: Bible, „baličák“ – aspoň formát A2 – dle počtu účastníků, fixy, větší svíce, čajovky.

Baličák položíme doprostřed modlící se skupiny, zapálenou svíci necháme zatím mimo pozornost, čajovky necháme nezapálené v blízkosti baličku.

Píseň

Přečteme biblický text Jer 1, 7

Co je mým strachem, když mám hlásat evangelium, přiznat se k  víře? (např. neznalost, strach o  svou image, výsměch, věk, málo zkušeností, osamocenost, trapnost, není to pro mě důležité atd.) Tyto strachy a obavy sepisujeme na baličák.

Se slovy: Nemějte strach – já jsem s vámi po všechny dny, praví Ježíš (Mt 28,20), postavíme doprostřed svíci, která symbolizuje Krista – Světlo. 

Každý teď můžeme zapálit od této svíce čajovku a poprosit, aby Pán vstoupil do mých strachů a zbavil mě jich nebo mi je pomohl překonat. Mohu prosit za obavu, kterou napsal někdo jiný. U jedné „obavy“ může být více čajovek, tady prosby se mohou opakovat. Každý může použít více čajovek – podle zvážení moderátora modlitby.

Závěr: text 1Kor 1, 28-31

Píseň